Výstava Návraty v sobě spojuje dva na první pohled neslučitelná témata a umělecké přístupy. Prezentuje plakátovou tvorbu mladých grafických designérek a designérů, kteří reagují na téma Venuše s volnou inspirací malířského cyklu Žen-Venuší česko-amerického designéra a průkopníka vizuální komunikace Ladislava Sutnara. Jeho malířské dílo vznikalo v americké emigraci od 60. let minulého století. Výstava Návraty pak dále prezentuje práce, které vznikly těsně před emigrací česko-amerického umělce Tomáše Hovorky.
Spojujícími tématy výstavy se tak stala problematika návratů a děl, které jsou stále jsou inspirativní. Problematika emigrace mnohdy odhalila lehkost bytí, kdy se můžeme zbavit všeho, co nás z minulosti tíží. Tento na první pohled osvobozující stav se však v případě emigrace může změnit v noční můru. Nové nastavení mysli, že člověk musí přežít bez svého domova, bez svých dobře známých a lety ověřených vazeb, bez mládí a identity pro tu novou. Právě pak ony návraty jsou o to silnější a vzácnými okamžiky, kdy jde o návrat do již opuštěné identity, místa, k lidem a k situacím, která se již dávno změnila.
Ladislav Sutnar měl podobný životní příběh jako Tomáš Hovorka s tím rozdílem, že Sutnar emigroval před druhou světovou válkou a Hovorka po ruské okupaci v srpnu 1968. Propojují se zde dvě generační vlny emigrantů a tento příběh je hodně silný pro současnou dobu ve vztahu k novému emigračnímu vývoji nejen v Evropě i v našem regionu, kdy se poprvé setkáváme zatím s nejsilnější vlnou emigrantů v naší domovině po ruské okupaci Ukrajiny v únoru 2022. I nyní se vytvářejí nové příběhy psané pod tlakem emigrace a vizuální díla, které jistě v budoucnu budou rezonovat i u následujících generací umělkyň a umělců. A i proto tato výstava nabízí souznění rozdílných generací, které spojuje na základě vizuální výpovědi o lidskosti, sdílení a cestě.
Výstava plakátů inspirovaná malířským cyklem Ladislava Sutnara s názvem Ženy-Venuše se vztahuje k různým podobám ženského těla a proměnám vnímání ženské krásy. Ladislav Sutnar cyklus tvořil jako hravě-smyslnou variaci pro něj v netradičním malířském médiu v pozdním období své americké tvorby. Začátkem 60. let se začal intenzivně zabývat ženským tělem, jeho křivkami, které jsou tak křehké a silné ve své smyslnosti navzájem. Jeho inspirací se stala 52. newyorské ulice plná barů, kde ženské tělo sloužilo k mužskému potěšení. Právě ona sexuální smyslnost je pro toto dílo klíčová a určující. V malířském prostoru Sutnar vycházel ze své tvůrčí praxe grafického designéra. Tato poloha byla zde akcentována, a to u nastupující generace grafických designérek a designérů, kteří studují v ateliéru Grafický design a vizuální komunikace pod vedením prof. ak. mal. Karla Míška, Ph.D. a jeho asistenta MgA. Jakuba Konupky na FDULS ZČZ v Plzni, která nese jméno plzeňského rodáka Ladislava Sutnara. Můžeme se tak setkat s nesením Sutnarovy tradice do současného českého grafického designu.
Ladislav Sutnar je celosvětově uznávaný produktový a grafický designér, který od 20. let minulého století neúnavně rozvíjel modernistické přístupy v oblasti vizuální komunikace, ve které se stal jejím progresivním průkopníkem. Jeho dílo je založeno na geniální srozumitelnosti v procesu rychlého předání informací. Jeho tvorba je unikátní svou pokorou pro službu v oblasti designu, kde samotný moment funkčnosti je skoro nepostřehnutelný, ale přesto v nesení obsahu (informace) tak účinný.
Tomáš Hovorka studoval na pražské UMPRUM a na Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora Fišárka do dubna 1969, kdy odešel s Prahy do Vídně, kde v galerii rakouského kulturního střediska vystavil soubor grafik a kreseb vytvořených v Praze během roku 1968, před jeho emigraci do USA. Z této výstavy mu zbylo 7 grafik a jedna kresba, které jsou součásti aktuální výstavy Návraty. Grafiky udělané v Praze před 57 lety se tak navrátí tam, kde byly vytvořené. Tyto symbolické kompozice inspirované životem v Praze během roku 1968 vyjadřují Hovorkovy pocity a porozumění politických a sociálních události dané doby. Proto i Hovorkova výstava v Malé galerii v letohrádku Portheimka má velikou společenskou hodnotu, opírající se o reálnou prožitou skutečnost autora. Tento příběh má realistické pozadí a je postavený na osobním prožitku a zkušenosti.
Tomáš Hovorka si v roce 1977 v USA dokončil vysokoškolské studium na University of Wisconsin Graduate School, kde získal vzdělání nutné pro pedagogickou činnost pro možnost výuky na vysokých školách v USA. V roce 1978 začal učit kresbu, design a grafiku na Alverno College v Milwaukee, kde působil do konce roku 2010, kdy ukončil svoji pedagogickou dráhu jako emeritní profesor. Hovorkovy práce byly v USA vystaveny v různých galeriích a také v podstatných institucích, jako je The Milwaukee Art Museum, The Art Institute of Chicago, North Miami Museum and Art Center a Pratt Manhattan Center Gallery.
Výstava je podpořena Městskou částí Praha 5 (poskytnutím galerijního prostoru) a FDULS ZČZ v Plzni (poskytnutím tvůrčího zázemí pro vznik cyklu plakátů).